Hra na oběť a agresora odzrcadlená životem

Nejdříve budeš vinit všechny okolo... svoje rodiče, učitele, zaměstnavatele, lidi, co potkáváš... že můžou za to, že nejsi tam, kde jsi a nejsi tím, kým bys měl být. Budeš mít pocit, že něco se světem "tam venku" je špatně. Že se stala "chyba". A život "tam venku" Ti bude házet tak dlouho klacky pod nohy, až se dokonce i Ty začneš zajímat, proč to tak je.

Pak začneš pomalu pronikat do záhad mystéria jménem život. Chápat, že nenávist, zlost a boj k ničemu nevedou. Že zdánlivé uspokojení, které přináší, je jen chvilkové a že s každým dalším "proti" se ta černá díra uvnitř Tebe jen prohlubuje namísto toho, aby se hojila.

A pak přijde ten den, kdy pochopíš, že všechny Ty zlé věci "tam venku" byly jen projekcí právě Tvých vlastních nezpracovaných stínů. Že Ti svět jen zrcadlil přesně to, co jsi chtěl vidět. Že všechny ty klacky pod nohy Ti neházel nikdo jiný než Ty sám.

A tak začneš místo druhých vinit sebe. Že nejsi dost dobrý, pokorný, milující, soucitný, chápavý. Že jsi to měl udělat jinak a dřív. Že jsi všechno zkazil a všechno je Tvoje vina.

Bude Ti připadat, že všichni okolo jsou skvělí - jen Ty ne. Že snad každý má v sobě víc dobra než Ty sám. Začne na Tebe padat tíha celého světa a bolest všech lidí, co kdy žili. Budeš se před tím snažit utéct, ale pochopíš, že to nejde. Že jediná možnost je podívat se té pravdě do očí a tu bolest prožít. Nechat ji projít.

A když sebereš odvahu a tohle uděláš... když už se smíříš s tím, že jsi ten nejodpornější tvor na planetě, co může za všechno utrpení světa, ba dokonce celého vesmíru...

Pochopíš, že všechno je naprosto přesně tak, jak má být. Že každý díl zapadá přesně na své místo. Že všechny ty věci, které jsi považoval za "špatné" vedly nakonec k něčemu "dobrému". A nebýt jich, nic by se nestalo přesně tak, jak mělo.

Pak zavládne klid.

Uvnitř Tebe i "venku".

Ztratí se potřeba bojovat.

Se sebou samým i druhými.

Poprvé v životě pocítíš,

jak chutná skutečná svoboda.

A pochopíš, že Ti ji nikdy

nemůže vzít nikdo a nic "vně"

- protože tím "vně" jsi Ty sám.

Staneš se pozorovatelem - sebe samého.

Jednotlivých částí své bytosti hrajících si se sebou.

A budeš žasnout nad tou krásou a komplexností,

které jsi schopen.

Otázku: "Proč se mi to děje?"

nahradí otázka:

"Proč jsem si to pro sebe vytvořil a co skrze to mám pochopit?"

A tak se staneš vědomým hráčem této kosmické hry.

by Ivana Jirmářová